Op. Enduring Freedom

18-20.7.2008

Cíl mise: jednotky USMC dislokovány jako předsunutá podpora polní nemocnice.

účast MAGTF „Pyreus“ : 2/2 Marines, 1st Recon element, 2nd Recon element (celkem 14 lidí).

Být či nebýt? Zabít !

 

„…..NATO tady má polní nemocnici. Ta je trnem v oku místní buňce Talibanu. Ačkoli jsme průzkumná jednotka, dostali jsme rozkaz zakopat se a posílit obranou základnu, ležící kousek od nemocnice na přímce k městu Lwar Kalay. Abychom to měli veselejší, tak nám začalo do budování pozic prudce pršet. Ve zdejší oblasti, kde je klima ovlivňováno indickými monzuny, to není nic mimořádného. Mokrá jílovitá zemina drží na polní lopatce jak klíště, voda z okolí se valí do zákopu a já provlhlej až na kost si užívám tenhle skvělej job. Improvizovaně vybudovaný přístřešek nad zákopem má spíše funkci psychologické podpory, ale rozhodně je lepší než nic. Z dálky se ozývá skřehotající zpívající hlas, reprodukovaný z městské mešity, který svolává věřící k modlitbě. Člověk musí mít na mysli, že dnes večer se bude dost lidi modlit za naši smrt, za smrt všech bezvěrců. Nasrat!, pomyslím si a pokračuji v instalaci claymoore min, které budou jistit nepřehlednou část perimetru, která je zarostlá vysokou stepní travou.

 

přežili jsme do rána, vylézáme z naší díry protáhnout kosti

 

             Je tma, stále leje jako z konve a my čtyři mariňáci se krčíme v našem skromném okopu. Dle dostupných informací je aktivita talibanu ve zdejší oblasti vysoká, trošku nás hřeje pocit, že pár metrů od našeho okopu je umístěn půlpalcový kulomet M2 heavy barrel a my, co se týče palebné síly, na tom taky nejsme s dvěma M249kama špatně. Informace nelhaly, zničehonic asi půl kilometru před námi rozrazí tmu červená signální světlice, což, jak jsme hned vzápětí poznali, byl signál k útoku na nás. Vzápětí asi sto metrů od nás explodovala střela RPG, ještě že s tím čmoudi neumějí moc mířit. Mohutné pokřikování nepřítele „Allahu Akbar“ přerušilo burácení těžkého kulometu M2, doprovázené střelbou ze všeho co jsme měli my a okolní dva bunkry k dispozici. Nepřítel nabíhal na naše pozice v několika vlnách, za chvíli byl tak blízko, že bylo na čase odpálit jednu z claymoore min. BANG!, na tři sta ocelových kuliček bylo vrženo mocnou silou explodující C4ky do několika talibanců, jejichž těla vykonávajíce komické akrobatické pohyby letěla velice rychle nazpět. Po několika ojedinělých výstřelech se najednou rozhostilo ticho. Je slyšet jenom sykot vodní páry, která vzniká dopadem kapek deště na rozpálené hlavně zbraní. Plni adrenalinu svíráme své zbraně a civíme do tmy. Útok nepřátel byl odražen, stáhli se. Prozatím. Oblast zajišťují ještě další spojenecké jednotky, takže si budeme moci dovolit kratší odpočinek. Většinou usínáme tak, jak jsme. V sedě, v pokleku, těsně u sebe všichni spíme v jednom zákopu plném vody. Jsme Mariňáci…“

 

LCpl. Apoc J.

1st Recon Bn

 

 

 kdo právě nemá hlídku spí. ve vodě, v blátě…